Slovácko je oblast známá nejen rozsáhlými vinicemi, dobrým vínem, a s tím spojenou pohostinností tamních lidí, ale především svými kroji a zvykoslovnými tradicemi, které přežívají z generace na generaci.

Především krása krojů upoutávala pozornost sběratelů a návšěvníků tohoto kraje. Na počátku 20. století patřil mezi nejvýznamnější sběratele profesor kyjovského gymnázia Josef Klvaňa. Ten ve své knize Moravské Slovensko sv. 1 (Praha 1898) popsal osvětimanský kroj a zařadil ho do skupiny krojů podhoráckých. Tento kroj se bohužel do dnešní doby nedochoval.

Dnes se při slavnostních příležitostech nosí kroj kyjovský, který se vyznačuje svou velkou pestrostí a bohatostí.

Poznatky o původním kroji nashromáždila PhDr. Marie Náplavova ve sborníku Slovacko 1976:

Ženský kroj

Punčochy, černé barvy, hladké, kupovaly se běžně na trhu. 

Bílé "spodní" sukně, jedné nebo více. 
Sukně sahala do půli lýtek a měla na pravé straně rozparek. Ten se později posunul těsně nad kotníky. Sukně byla celá z nezažehlených záhybů a u spodního kraje zdobena našitou kupovanou kraječkou. Nosila se jenom přes den na noc se svlíkala.

"Rukávce", stejné jako u buchlovského kroje, odlišovaly se pouze obojkem, který ležěl nenaškrobený volně na ramenech.

"Horní"sukně, oblékala se na sukně "spodní". Byla stejného střihu, jenom bohatěji zřasená, hruběji naskládaná a více přiškrobena. Starší sukně měly tmavomodrý nebo černý podlkad, potištěný žlutými „kapečkami“. Později se stala podkladovou barvou barva růžová. Tyto sukně nosily převážně svobodná děvčata. „Horní“ sukně byla stejně dlouhá jako „spodní“, ale při spodním okraji byla zdobena „paspulkami“. 

"Kordulka", oblékala se na rukávce. Byla šita z červeného nebo z černého sametu s okrouhlým výstřihem. Kolem výstřihu byla lemovaná drobně plizovanou stuhou. Šněrovala se pomocí stuhy od spodu nahoru na mašličku jejíž konce visely volně dolů. 

Zástěra, kryla přední část "horní" sukně. Byla bílé barvy, plátěná, mírně naškrobena a zřasená. Vzadu se nosila zavázaná na mašli. 

Na hlavě nosily ženy "turecké šátky " vázané na "záušnice".Ty se později staly pouze součástí kroje svátečního, zatím co na běžné neděle se nosily šátky obyčejné větčinou "tibeťáky" nebo sametové zdobené kolem dokola střapci. Ve všední dny se nosily šátky bílé nebo barevné se vzorkem, menší velikosti a vyrobené z plátna. 

Boty, byly polovysoké, šnerovací, černě lakované. Později nahrazeny pohodlnějšími polobotkami.

V zimních obdobích byly součásti kroje stejné, jenom kordulka se ukládala do truhlice a místo ní se nosil "dubeňák", krátký kožíšek sahající pod pás. Ten byl později nahrazen pohodlnější "kacabají" zhotovené z plyše nebo tmavého sametu a dlouhou asi 10 cm pod pás, k němuž dokonale přiléhala. Její dolní okraj rukávců byl zdoben našívanými flitrami nebo stuhami.

Mužský kroj

Zatímco pro rekonstrukci ženského kroje se podařilo získat aspoň některé doklady, rekonstrukce mužského kroje byla mnohem složitější. Muži odcházeli za prací do vetších měst a svůj kroj odložili mnohem dřív než ženy. Proto jediným výchozím materiálem byl Klvaňův popis z roku 1918.

"Košile", byla šita z bílého plátna se širokými rukávy a stojatým límečkem "stojáčkem" u krku. Rukávy nabrané do manžety se zapínaly na jeden knoflík.

"Nohavice" z modrého nebo černého sukna měly na obou stranách šnůrování.

"Kordulka" měla stejnou barvu jako kalhoty. Obě její přednice zdobilo šnůrování a knoflíky bombíky.

"Lajble" a "lajblíky" se nosily místo kordulky a byly bílé barvy. "Lajbl" čěrné barvy sahající do pasu se stojatým límečkem, přehnutými výložkami u zápěstí, vpředu po husarsku bohatě zdobený šnůrováním stejně jako límeček, výložky a přiléhající části rukávů, byl ojedinělou krojovou součásti specifickou pro osvětimanský kroj. 

Součásti kroje byl i klobouk a hladké černé vysoké čižmy "holínky"

V zimě nosili muži kožichy "dubeňáky". Ty byly dlouhé až po paty, jednoduché, s kožešin ovým "prímkem" kolem krku. Na hlavě se nosila černá beranice "astrikánka"