K folklóru a krojům patří neodmyslitelně dobrá muzika. Na nedostatek dobrých muzikantů si v Osvětimanech nemuseli nikdy stěžovat. Po několik desetiletí se tu vystřídala řada muzikantských rodů, které hrály v místních kapelách a nechyběly při žádné příležitosti. Mezi nejstarší a nejznámější patřila Stůpalova hudba. Ta hrála do 30-tých let 20. století nejdříve štrajch, pak dechovou hudbu. V pozdějších letech byla vystřídána muzikou rodiny Placarů.
Po druhé světové válce začalo v obci působit několik malých kapel, z kterých se později začala vytvářet dechová hudba, která si v 70-tých letech dala název PODHORANKA. Jejími zakládajícími členy byli: A. Širůčka st. (kapelník), J. Cahlík, M. Jurkovský, C. Palán, A. Krýsa ml. a dalších sedm muzikantů z okolí. V 80-tých letech začali zakládající členové odcházet a kapelu doplňovali mladí muzikanti z okolních vesnic. Nakonec byla činnost této kapely přesunuta do Ježova. Dnes patří Podhoranka mezi nejvýznamnější kapely a to nejen našeho regionu.
Od té doby se již v obci nepodařilo dát dohromady tak velkou kapelu. V pozdějších letech zde působila menší kapela Sedmička pod vedením kapelníka A. Širůčky st., jejíž repertoár převzala nově vzniklá kapela Univerzál pod vedením A. Krýsy. V současné době hraje v obci jen malé hudební těleso, většinou při příležitosti pohřbu.
V 70-tých let byla v obci založena i cimbálová muzika (CM). Jejím zakladatelem byl J. Machálek, který zpracoval a upravil řadu lidových písní z Osvětiman a okolí. Na uměleckém vedení a úpravě repertoáru se také podílel MUDr. L. Běťák.. V muzice hráli: V. Machálekl, Ing. L. Chrbját, MUDr. J. Mlčák, L. Jandásek, Ing. M. Chaloupka, P. Chaloupka. Muziku střídavě vedli primáš MUDr. L. Běťák a J. Potyka. Do podvědomí lidí se zapsala pod jménem Cimbálová muzika při klubovém zařízení MNV Osvětimany. Doprovázela nejen Slovácký krůžek, který v té době v Osvětimanech působil, ale vystupovala i samostatně se sólovými zpěvačkami J. Krýsovou a V. Mičkovou, později s B. Potykovou a zpěvákem J. Vaculíkem. Mezi její největší úspěchy patřilo vystoupení na Mezinárodním folkloristickém festivalu ve Strážnici (1976), na Slováckém roku v Kyjově (1975, 1979, 1983). Dále spoluúčinkovala v rozhlasovém pořadu Písničky v trávě, v relaci Pohled z regionu, v televizním pořadu Muzikanti hrajte. Nahrávka cimbálové muziky se stala součástí LP a CP, jež zaznamenala nejlepší nahrávky z programů Slováckých roků. Bohužel od 90-tých let se členové cimbálové muziky scházeli jen sporadicky. Naděje svitla všem jejich příznivcům na začátku roku 2004, kdy se uskutečnilo v rámci třicátého výročí založení CM posezení u cimbálu. Muzikanti přislíbili častější setkávání u dobré muziky a také vydání nového CD, jehož křest se uskutečnil 4. prosince 2004 v kinokavárně a kmotrem byl známý folklorista J. Nečas z Brna. CD - Osvětimanská muzika, vydal Obecní úřad za finančního přispění sponzorů a bylo nahráno v říjnu 2004 studiem pí-VOX z Brna (F. Nečas, J. Kliment) v kinokavárně. Obsahuje 22 vybraných písní z Osvětiman. Harmonické úpravy provedl L. Běťák, J. Machálek, J. Petrů. Výběr písní provedl L. Běťák a J. Plocek, graficky upravila M. Říčná. Současně s CD byl pokřtěn i nově vydaný zpěvník Zpívalo se v Osvětimanech. Kmotrem byl senátor Ing. J. Vaculík. Obsahuje 31 písňových záznamů zapsaných v Osvětimanech sběratelem F. Sušilem ( publikovaných v jeho obsáhlé sbírce "Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými"), F. Kyselkovou, M. Bimkovou, L. Běťákem a A. Rýznarovou-Mlýnkovou. Zpěvník obsahuje 100 písní z Osvětiman, je doplněn řadou fotografií CM a jejich akcí od zrodu až do roku 2005. Grafickou úpravu provedla M. Říčná. Zpěvník je věnován všem zpěvákům, muzikantům a příznivcům Osvětimanské muziky.
Na začátku nového století 2000 založil Jaroslav Cvek mladší cimbálovou muziku Denica. V počátcích byly vzhledem k věkovému složení členů muziky jejich kroky nejisté, ale brzy se vypracovali a získali si okruh svých příznivců. Spestřovali kulturní akce nejen v naší obci a nechyběli ani na Slováckých hodech. Jejich kvalita byla doceněna přizváním a posléze i účastí na programu Slováckého roku v Kyjově v roce 2003. Bohužel na počátku roku 2004 se členové muziky, zejména z důvodu různorodosti bydliště, dohodli na ukončení činnosti.
Ze vzpomínek paní V. Mičkové na "starou" cimbálovou muzika
V 70. letech učil na zdejší ZDŠ pan Miloš Němeček. Měl dobré organizační schopnosti a uměl dát dohromady mládež. Začali se scházet na bázi folkloru. Chyběla jim však zkušenost, nebo třeba jen rada. Pracovala jsem tehdy na poště a pomalu jsem končila po 15 letech v národopisném souboru Dolina. S Milošem jsme se domluvili a pomáhala jsem jim s nácviky a sestavováním programů na hody, fašaňk, Velikonoce apod. Vyvstala potřeba doprovodu cimbálové nebo alespoň hudecké hudby. Protože nadšení a elán pro folklor a tradice zasáhly hodně mladých, mezi nimi i manželské páry, také i Petra Chaloupku s manželkou. Začali zvát přátele do sklepa na skleničku a o písničky nebyla nouze, zpěv se nesl dědinou a nadšenců přibývalo. Laďa Chrbjátů a Mirek Chaloupků přinášeli housle. Jaromír se začal zajímat o lidovou muziku. Dal dohromady partu a sice Laďu Chrbjáta, bratry Chaloupkovy, Libora Jandáska a Vojtu Machálka. První noty pro cimbálovou muziku jsem jim přinesla z Doliny. Anička a Mařenka Rýznarová se zúčastňovaly sklepových besed a pro muziku pak Jaromírovi zapůjčily vzácnou knihu "Sbírka Sušilových písní". Protože Jaromír byl muzikant na slovo vzatý a měl cit pro tento druh muziky, začal s různými jednoduchými harmonickými úpravami, v tom byla nejenom krása, ale i výjimečnost mezi muzikami tohoto zaměření. Začali jsme se scházet pravidelně na zkouškách a sice v nově zařízeném bytě u zapáleného krbu u Machálků. Paní Marie Machálková to tolerovala, byla velice vstřícná a malý Víťa v postýlce dostával první muzikantské lekce. Na zkoušky jsem pozvala Janu Krýsovu, se kterou jsem zpívala ve Sboru pro občanské záležitosti a tak vzniklo první dívčí duo. Její manžel Toník Krýsa se také se svým klarinetem nějaký čas zúčastňoval zkoušek. Byl konec září, na poště jsem nastupovala dovolenou a jako administrátor přebíral poštu tenkrát ještě svobodný Jirka Potyka. Byl to kamarád, primášoval u nás v Dolině, přemluvila jsem ho na odpolední zkoušku muziky. Byl nadšený jak kolektivem, zvláštním pojetím muziky i dobrým vínem a tak se stal prvním primášem této muziky. Do Osvětiman nastoupil nový lékař - MUDr. J. Mlčák. Hned po nastěhování prožil hody už se stávající muzikou. Hrál na housle a stal se dalším členem muziky. Chyběl však cimbál. Dozvěděla jsem se, že na kyjovsku se jeden cimbál prodává. Na zkoušce bylo rozhodnuto, že vezmeme odborníka a dvěma osobními auty jsme vyjeli. Cimbál měl "malou" závadu, prasklou rezonanční desku. Nebyl drahý - 5 000,--. Líbil se nám a plácli jsme si. Na cimbál se učil Vojta Machálek, byl dobrý muzikant, šlo mu to. Na zkoušky dojížděl ze Zlína. První významné vystoupení bylo, když jsme dostali pozvání na kyjovské slavnosti. Muzikanti oblečení měli. Nosili kalhoty soukenice, košile buď sámkovice nebo kyjovské košile. Ženský kroj však nebyl. Začala jsem s průzkumem v Osvětimanech samých. Nejvíce nám pomohly staré fotografie a kromě toho ústní podání paní Šestákové "z uličky", která ještě ve všedním kroji chodila. Dále nám pomohla PhDr. Marie Náplavová, zaměstnankyně Muzea v Uherském Hradišti a Anička Rýznarová ze Střediska lidové kultury ve Strážnici. Daly jsme dohromady dva ženské kroje, rukávce s krajkami, řaseným nákrčníkem, brokátové kordulky, černé žlutě kapečkové sukně, fěrtůšky světlé mušelínové, květované a dvě spodnice. V Kyjově už jsme nové kroje měly a celá muzika slavila první úspěchy. Velkou událostí pro nás bylo, když jsme od MNV dostali k dispozici vinný sklep pod budovou tehdejšího MNV, který opustilo po sloučení JZD. Začalo se budovat, přestavovat, pracovalo se každou volnou chvilku. Celá cimbálová muzika zde odvedla kus práce. Nový sklep přeměněný na pěknou vinárničku vymalovala zdejší keramička paní Marie Blechová. Měli jsme prostory na zkoušky, ale také se zde pravidelně konaly besedy u cimbálu. Muzika doprovázela chasu při všech akcích. Později přišla mnohá pozvání např. natáčení v rozhlase, vystoupení ve Stážnici a spousta jiných akcí. Jirka Potyka se oženil a jako zpěvačku přivedl svou ženu Blaženu, která utvořila duo s Janou Krýsovou. Jako primáš do muziky dojížděl také PhDr. Luděk Běťák, který dlouhodobě působil v cimbálovce v Brně. Přinesl do souboru spoustu nových písniček a uplatnil zde své zkušenosti. V muzice hostovala spousta muzikantů jak z Kyjovska, tak z Hradišťska. Konec muziky a velké rozčarování způsobil prodej celé budovy i se sklepením. Ten se musel vyklidit, už nebylo kde zkoušet.
Kéž by láska k muzice a k této dědině, která stejně v každém z nás zůstala, způsobila vzkříšení nové muziky.
Za všechny příznivce "staré" cimbálové muziky vyjádřil slova uznání bývalý osvětimanský učitel Oldřich Hula, jehož opis dopisu uvádíme:
Brno 25. 8. 1983
Vážení, dovolte mi prosím, abych Vám poděkoval za nesmírně krásný, hluboký zážitek z Vašeho vystoupení na XI. Slováckém roku v Kyjově. Byli jste ozdobou, jedním z největších překvapení této velkolepé podívané. Jemný, intonačně čistý hudební doprovod, skvělí sólisté s citlivou duší a srdce, přirozený originální společný zpěvní projev, musely nadchnout i nejnáročnějšího diváka. Těší mne to tím více, že jsem také kdysi v Osvětimanech žil, pracoval i zpíval s mládeží. Slyšel jsem po letech opět hlas i mnou tolik milovaného kraje v té nejkrásnější podobě. Upřímně Vám k tomuto úspěchu gratuluji a přeji Vám z plna srdce mnoho dalších úspěchů ve Vaší záslužné umělecké ušlechtilé práci.
Vděčný O. Hula
